„Jak jsem se dostala k psaní? Byl to dlouhý a složitý proces.“

   Spirála smrti však v jej počítači zatiaľ čaká na svoj čas; mladá autorka je zástancom teórie, že prvá vydaná kniha by nemala byť súčasťou série. Takisto medzi jej zásady patrí, že forma je potrebné prispôsobiť potrebám príbehu, takže: „...když vím, že se pro nějaké dílo líp hodí vyprávění z první osoby, tak tam bude vyprávění z první osoby, a když naopak ten příběh potřebuje nějakou jinou formu, abych třeba neprozradila něco, co chci, aby ten čtenář nevěděl moc brzo, tak zvolím třetí osobu.“

  Jej fantasy svet je podobný tomu nášmu, ale v niektorých podstatných aspektoch sa líši: výrobky zo skla tam napríklad majú väčšiu predajnú cenu než drahokamy: „Ti lidi si neuvědomujou, že drahokamy můžou někdy dojít a proto si nechají klidně namluvit, že to sklo je mnohem vzácnější, když my ho umíme vyrobit a vybrousit a zpracovávat.“ – Čo má opäť korene hlboko v spletitej minulosti jej prekvapivého, ale pritom racionálneho světa.

Jak je důležité míti betu

  V spisovateľovom živote sa vyskytuje jedna alebo viac osôb pre jeho tvorbu takmer nevyhnutných – beta-readeri. 

  „Proč je důležité mít betačtenáře? Betačtenář je něco jako betatester. Člověk, kterému hodíte to svoje dílo a čekáte, že vám najde chyby a bude do toho takhle rýpat a říkat, co je špatně, třeba pocity, jaký u toho měl, kdy se mu třeba zdálo, že je větší napětí a tak, prostě dá vám tu zpětnou vazbu a hodně podrobně a neřekne, jako většina líných čtěnářů, no jo, líbilo se mi to, (protože seš moje kamarádka).“

  Vždy predsa lepšie dostať dobre mienené rady od úprimného priateľa než neuspieť v súťaži, prípadne dostať od poroty komentár, ktorý zamrzí, no nie? S literárnymi súťažami má Jitka tiež svoju skúsenosť. Čo všetko sa v nich vlastne hodnotí?

 „Řemeslný zpracování hraje určitou roli. Sebelepší nápad, když je mizerně zpracovanej, tak potom nevyzní. Ono je to porotce od porotce. Proto v těch soutěžích často je více porotců, aby se to zprůměrovalo. V těch větších – třeba Žoldnéři (Žoldnéři fantazie) mají kolem patnácti porotců. CKČ (Cena Karla Čapka) má ještě víc. V každé kategorii jich to čte i dvacet.“

  Literárne súťaže sú pre začínajúcich autorov skvelým spôsobom, ako sa „oťukať“ v literárním svete a – v prípade tých šikovnejších – aj publikovať prvé texty. O Jitkiných úspechoch svedčia dve tlačou vydané poviedky – Pomoc osudu v zborníku Žoldnierov z minulého roka, Zákon smečky v tohtoročnom zborníku CKČ.

​

A keď už sme pri súťažiach...

   Po ťažko vybojovaných úspechoch si Jitka už niekoľkokrát vyskúšala aj „druhú stranu barikády“ – účasť v literárnych súťažiach tentokrát ako organizátor a porotca. Na jej blogu môžete nájsť dosiaľ päť súťaží – Muž, který chodil bosý a vůbec mu to nevadilo, Piráti bez moře, Zákon smyčky a dva ročníky Zpívajících věží, druhý ročník s podtitulom Struny osudu.

  Témy pre súťaže vznikajú rôzne, hneď s prvou spomínanou sa spája zaujímavá historka:

„Celá ta soutěž vznikla tak, že se mi zdál sen, kde jsem byla na nějakým workshopu, kde nám zadali téma, abychom něco napsali – něco jako Muž, který chodil bosý a vůbec mu to nevadilo. Já jsem to léto hodně chodila naboso, takže to podvědomí si to ještě pamatovalo a hnedka jsem věděla, o čem psát. A než jsem se dozvěděla, o čem by měli psát ostatní, tak jsem se probudila. Tak jsem si říkala: To já musím zjistit, o čem by psali. Tak fajn, jo, vyhlásím soutěž.“

 Po dopití čajíku a zjedení koláčiku sme sa s Jitkou odobrali zo synagógy na tie krásne farebné vlaky a k nám domov – ako inak, písať. Čo dodať, pre spisovateľa ani výlet do susedného štátu nie je dôvodom ustávať v činnosti...

 A ak sa chcete pozrieť, čo to tak pilne stále píše, odporúčam pozrieť sa na jej blog: http://blog.ladrova.cz/